Neutíká nám nic ve vztahu k dětem?

Buď jsem z moc staré školy, nebo je třeba začít tlouct rodiče.

eduDneska při cestě na nádraží jsem minul dvě holčičky, kterým mohlo být tak 8, maximálně 9 let. Jelikož hovořily extrémně nahlas, nemohl jsem pominout část jejich rozhovoru, která byla, jak bych tak řekl, na jejich věk drsná.

Ty vole, volá mě Eliška. Ty vole, co ta kráva zase chce, se na ní můžu vysrat. To tý krávě brát nebudu....

Dále už jsem neposlouchal, protože jsem na to neměl nervy a hlavně jsem přidal do kroku, abych byl této mluvě co nejdál.

Je přímo děsem, to jak se děti vyjadřují. Nicméně zde jsou na první vině rodiče těchto dětí, které si je to sami učí cca do 4 let věku. Pak děti přejdou do školky a co umí, o to se podělí a co neznají se ještě doučí. Takže dítě nastupuje do základní školy vybaveno slovníkem, který jsem já osobně začal plně používat až ve 20 letech.

Je jasné, že každý nemůže být slušný, nicméně každý rodič je plně zodpovědný za své dítě a mohlo by se mu stát, že bude jednoho krásného dne čelit žalobě za urážku od svého dítěte. Je to extrém, ale jednoho dne to může přijít, a to se pak budou lidi divit i ušima.

Vzniká zde otazník, který by mně mohli vytknout všichni, kteří vědí, že vlastní děti ještě nemám a nevím co znamená výchova dítěte. Nicméně spousta lidí, které znám, tak by každému, kdo před jejich dítětem do 4 let věku promluví sprostě, prokopli prdel.

Další námitka by mohla být, co z toho, že budu děti vychovávat ke slušnosti, když přijdou do školky a odkoukají to od ostatních. To je úplně čistý alibismus, potom poztrácí logiku to, aby matka byla doma s dítětem do 3 let věku. To by byl lepší západní systém, kde má žena 3 měsíce po porodu a pak dítě odloží do jeslí a vrátí se do práce, protože v takové výchově už nebude vůbec žádný rozdíl.

Autor: